Lázně Aurora v Třeboni

Lázně Aurora v Třeboni – když opomenu můj dávný pobyt v rehabilitačním léčebném středisku v Čeladné, byla to moje první zkušenost s lázněmi. Poněvadž mi byla po dvaceti letech konečně určena diagnóza, vznikl tak tím i nárok na lázně. Bez diagnózy na lázně nárok není, což je hrozná škoda, protože věřím, že když bych absolvovala lázeňskou léčbu dřív, byl by můj zdravotní stav mnohem lepší.

Ke svému pobytu v lázních mi byl schválen doprovod. Jela se mnou moje teta Eliška, u které jsem už několikrát trávila dovolenou. Byla to moc dobrá volba.

A proč zrovna Třeboň?

1. Eliška už tam byla, tudíž to tam znala
2. Bylo to daleko a můj tygr mi řekl, že mě odveze kamkoliv, hlavně ať si to užiju a odpočinu si
3. Výborné recenze na tyto lázně
4. Rašelina a její léčebné účinky

Měla jsem možnost výběru z mnoha lázní, ale myslím, že lázně Aurora v Třeboni byly výborným výběrem.

lázně Aurora – ubytování

K dispozici nám byl bezbariérový pokoj v hlavní budově A. Pokoj byl prostorný, taky v sociálním zařízení bylo dostatek místa, takže pohyb na vozíku byl bezproblémový. Samozřejmostí byly madla na toaletě a ve sprchovém koutě. Taky podlahové topení ve sprše bylo moc příjemné.

lázně Aurora – stravování

Co se stravování týče – já si nemůžu na nic stěžovat. Strava byla 3x denně:

• Snídaně-7.⁰⁰: Každé ráno jsme měli na stole talířek, na kterém byly 2 rohlíky(z toho jeden celozrnný), 2 malé másla, džem, nebo med + něco sladkého (koblížek, šáteček, oplatek…) + navíc jídlo, které jsme si vybraly předem ze tří variant (bílý jogurt, šunka, vajíčka, různé pomazánky, ovesná kaše…). K pití byly k dispozici automaty se třemi druhy džusů, automat na kávu, mléko, horká voda k přípravě čaje. Navíc byl na zvláštním stole košík s chlebem (i celozrnným) a misky s různými druhy lupínků a ovesných vloček.
• Oběd-11.¹⁵: Na oběd jsme měli možnost výběru ze čtyř jídel. Mohl si pochutnat jak vegetarián, tak i masožravec. K obědu jsme téměř vždy dostali nějaké ovoce. K pití byly k dispozici džusy z automatu.
• Večeře-17.¹⁵: Opět výběr ze čtyř jídel, z nich většinou byla jedna možnost studená (šopský salát, sýrový talíř, šunkový talíř,…). K pití jsme si mohly opět načepovat libovolné množství džusu z automatu

lázně Aurora – procedury

V lázních nabízejí velké množství procedur, ale já vám přiblížím jen ty, které jsem absolvovala. Tyto mi předepsala doktorka při vstupní prohlídce:

• cvičení na přístrojích – 30 minut makačky na rotopedu
• rašelinový zábal – 15 minut zábal na bedra a trapézy
• klasická masáž – 15 minut masáž zad a hýždí
• kombinovaná koupel – 15 minut perličková koupel s vonnou přísadou dle výběru (máta, citrus, levandule, kosodřevina)
• plavecký bazén – 60 minut plavání
• elektroléčba (extremiter) – 30 minut noha ve válci, v němž se střídal tlak s podtlakem
• fyzioterapie – 2x 15 minut cvičení a uvolňování svalů
• hydrojet – 15 minut masážní vodní lůžko

lázně Aurora – okolí

Exteriér samotných lázní byl parádní. Největší rybník Česka-rybník Svět byl vzdálený asi 200 metrů a krásně na něj bylo vidět z vyhlídky, na kterou můžete vyjet proskleným výtahem. Kolem rybníka je velké množství cestiček a borovicových parků, které vybízejí k procházkám. V parcích mezi stromy jsou instalovány cvičící stroje, které jsme nejednou využily. Na své si přijdou i děti, pro něž jsou v parku připraveny různé prolézačky a další herní prvky. Pokud zatoužíte po rušnějším prostředí, můžete zajít do centra města, které je vzdálené asi 15 minut chůze.

Kde jsme všude byly a co jsme dělaly se dozvíte na řádcích níže

Průběh pobytu 28.3. – 25.4. 2022:

1. týden:

Po sladce prospané noci ve Věstonicích jsme ráno vyrazili kolem deváté. Naše první zastávka byla v Klobásovém ráji v Pavlicích za Znojmem. Obsah sortimentu v prodejně dostál svému názvu :-). Do lázní jsme dojeli kolem dvanácté. Po vyřízení všech formalit na recepci a ubytování na pokoji jsme udělali chlapům pá pá a zašly jsme si na oběd do jedné ze dvou jídelen. Po absolvování lékařské prohlídky a určení procedur, jsme je šly načasovat. Poněvadž jsem první den neměla nic, zbyla nám spousta času na prozkoumání vnitřních prostor lázní. Exteriér jsme začaly prozkoumávat až po večeři. V jídelně jsme se seznámily se svými spolustolovnicemi, Lenkou z Plzně a Jitkou z Třebíče, od kterých jsme dostaly důležité informace, protože holky už byly ostřílené lázeňačky.

Ráno po snídani mi začaly procedury, které jsem absolvovala bez problémů. Se svým skvělým doprovodem jsem zvládla i bazén. První plavání bylo náročné. Byla jsem překvapená jak mizernou kondici mám, co se plavání týče. Den za dnem se ale moje vytrvalost v plavání zlepšovala. Dokonce jsem zkoušela měnit i plavební styly. Při kraulu a i znaku jsem rozesmála nejednoho plavce 🙂 Chtěla jsem zkusit i kotoul a stojku ve vodě , ale Eliška mi toto důrazně zakázala. 🙂 Raději jsme nacvičovaly chůzi ve vodě, která mi jakž takž šla. Zkrátka, v bazénu jsem byla jako ryba ve vodě a byla to jedna z mých nejoblíbenějších procedur. Vyzkoušela jsem i vířivku, různé vodní masáže, divokou řeku, ale plavecký bazén byl top.

kino

První týden jsme si na nástěnce vybraly dvě akce, které jsme chtěly navštívit. První bylo promítání filmu „V létě ti řeknu, jak se mám“…hezký český film, s hvězdným obsazením.

přednáška nepřednáška

Chtěly jsme jít na přednášku o Třeboni. V 19.oo jsme nakráčely do společenské místnosti a byly jsme překvapené, že jsme první. Sedly jsme si do první řady a čekaly na vystoupení lektora. K našemu úžasu se do sálu začali scházet hudebníci se svými nástroji. Říkala jsem si: „á, přednáška s hudebním doprovodem“ Po chvíli jsme zjistili, že je to ale zkouška lázeňského orchestru. Další čtyři lidi, kteří pochopili, že přednáška asi nebude, odešli v průběhu zkoušky. My ale odejít nemohy, poněvadž jsme seděly v první řadě a hned před námi byl dirigent a asi třicet hudebníků se svými rozličnými hudebními nástroji. Po hodině vyhlásil dirigent konečně pauzu a my jsme tak mohly opustit místnost. I dirigent nás pochválil, že jsme tak dlouho vydržely. Kdyby jen věděl….. .

Odcházely jsme s velkým kulturním zážitkem a ani nás moc nemrzelo, že jsme propásli přednášku. Ta byla v jiné místnosti, jak jsme zjistily z letáku na nástěnce.

restaurace Harmonie

Po procedurách jsem se vždy těšila do jídelny. Nejen kvůli jídlu, ale taky jsem se těšila na holky a jejich zážitky. Byly naše krevní skupina. Jitka navíc dobře znala Dolní Věstonice, tak je Eliška pozvala do sklípku. A protože času k povídání u večeře bylo málo, domluvily jsme si sraz v restauraci Harmonie v suterénu lázní. Sešlo se nás nakonec pět. Lenka vzala i svoji spolubydlící Aničku, která okamžitě zapadla do kolektivu. Byla taky tak pozitivně naladěná jako my. Lence se pomalu lázně chýlily ke konci, takže to byl tak trochu rozlučkový večer. Ale smutné jsme nebyly, protože jsme plánovaly setkání u Elišky. Jsem zvědavá, jestli k němu dojde, ale ráda bych holky zase viděla.

2. týden

Druhý týden začal loučením. Na poslední snídani přišla Lenka, která už se těšila domů na svoji zahrádku. Jako dárek na rozloučenou jsme od ní dostaly mušle, které nasbírala u rybníka Svět. Bylo to od ní milé. Loučení neloučení, náš pobyt pokračoval dál. Hned druhý den nám přiřadili novou spolustolovnici, upovídanou Ivu. Byla magnetem na pestré zážitky. U jídla jsme s úsměvem poslouchaly její příběhy z pobytu v lázních.

Počasí nám moc nepřálo, dokonce napadl sníh. I přesto jsme každé odpoledne chodily na procházky. Eliška chodila svižně. Měla totiž plán – zhubnout aspoň 3 kila. Její, téměř každodenní vážení bylo úsměvné, ale výsledky byly pro ni uspokojující. Jedno ráno říká:“Jani, mám radost, 1,5 kila dole“. Když bylo venku hezky, cvičily jsme i venku na přístrojích. V lese na ribstolech jsme zjistily, že naše břišní svaly nestojí za nic. Proto jsme začaly na pokoji posilovat břišáky. Moc dlouho nám ale tato aktivita nevydržela.

Maxim

Každým dnem jsem očekávala radostnou novinu. V úterý 6. 5. ráno u snídaně konečně zavolal Vašík, že se narodil zdravý, 3,65 kg vážící Maxík. Odbyla jsem si svoje procedury, které se staly každodenní rutinou a začala jsem plánovat zapíjení. Pozvala jsem známé z naší vesnice, kteří v Třeboni zrovna trávili týdenní pobyt, pak Aničku a samozřejmě Elišku. Jitka, které se pobyt blížil do finále, měla jiné starosti, poněvadž jí přijel manžel a byla tudíž ze zapíjení omluvena..

V 19 hodin jsme se sešli v Harmonii a pili jsme whisky na Maxíkovo zdraví. Určitě to nebylo tak bujaré zapíjení jako doma, ale my měly druhý den povinnosti a já nechtěla snížit sůj fyzický výkon 🙂 Každý den jsem pak netrpělivě očekávala fotky malého Maxíka. Spolu s Eliškou jsme je pak na mobilu sledovaly do nejmenších detailů.

velikonoční trhy

I za chladného počasí jsme se ve středu odpoledne vydaly do města na Velikonoční trhy. Na náměstí bylo plno stánků. Nakoupila jsem nějaké dárky pro své nejbližší. Maxíkovi tričko s nápisem „babičky miláček“,sýry, a u stánku s klobásami z Mangalice jsme se i vyfotily. A protože jsme už měly chuť na něco dobrého, koupila jsem dvě klobásy. Při placení se nám protočily panenky, ale co už….

A protože začalo chumelit, daly jsme si horkou medovinu a pod deštníkem jsme sledovaly kulturní vystoupení country kapely.

Eliška mi koupila dárek – rašelinové mýdlo. Byla jsem dojatá a přemýšlela jsem, jak jí to oplatím. Měla jsem plán, který se uskutečnil poslední týden.

konec týdne

Ve čtvrtek ráno se s námi rozloučila Jitka. Zůstaly jsme u stolu jako tři Gracie a každým dnem jsme očekávaly, koho nám přidělí. Že by to byl chlap? 🙂

3. týden

Přece jen nám ke stolu přidělili chlapa. Byl to sympatický, sečtělý důchodce pan Mirek. Moc hezky se s ním povídalo. Podle řeči byl aktivní, jako moje mamka. Starosta obce, myslivec a sportovní rybář, který se v lázních naučil jíst ryby. Níc jiného mu totiž nezbývalo, protože byl dietář a ryby měl v menu snad každý den.

Dny ubíhaly jako voda a my jsme byly líné chodit do restaurace. Ani ven se kolikrát nedalo jít, protože lilo. Většinu večerů jsme trávily na pokoji popíjením zeleného piva z plechu. K němu jsme si i udělaly raut – jednohubky s klobásou z mangalice a korbáčiky z velikonočních trhů.

přednáška o rašelině

Řekly jsme: „A dost válení!“. A vyrazily jsme na přednášku o rašelině. Tentokrát jsme přišly do správné místnosti. Vyslechli jsme spoustu zajímavostí o vzniku a těžbě rašeliny a jejích léčebných účincích. V diskusi nás nejvíc zajímalo, jaký je rozdíl mezi slatinou a rašelinou, protože jsem chodila na slatinné zábaly. Slatina je druh rašeliny, obohacený o různé minerální látky. Navíc rašelina odkyseluje organismus a má tudíž blahodárné účinky hlavně na klouby.

veselé velikonoce

Konečně tu byl víkend, na který jsme se moc těšily. Přijela totiž za náma moje maminka s mojí Martinkou. V sobotu jsme vyrazily na obhlídku lázní a jejího okolí. Martinka měla dokonce v plánu se vykoupat v rybníce Svět. Byla ale nachlazená, proto otužování nepřipadalo v úvahu. Holky si vyzkoušely venkovní cvičící stroje a ani jsme se nenadály a byl čas večeře. Do jídelny mě doprovodila mamka, aby si vyzkoušela, jak to v jídelně funguje. Eliška s Martinkou na nás počkaly na pokoji, kde si pochutnaly na občerstvení, které jsme nakoupily pro naši návštěvu ve městě.

taneček v Rondu

Po večeři jsme se šly ještě projít. Nedaleko lázeňského komplexu jsme míjeli známý podnik „Rondo“, který byl vyhlášený tanečky na živou hudbu. Akční Martinka šla hned zjistit, jestli tam jsou čtyři volná místa. Nejprve jsem váhala, zda tam jít. Nechtěla jsem být za exota na vozíku, který se hrne do tanečního klubu, ale nakonec to bylo moc fajn. Jen z toho nevětraného vzduchu, nebo z těch vypitých drinků nám s Eliškou nebylo moc dobře.

Na pokoj jsme přišly kolem jedenácté, naplánovaly program na neděli, holky vyrazily na ubytovnu a my usnuly jak šípkové Růženky. Ráno nás místo prince probudil budík v půl sedmé na snídani.

masáž lávovými kameny

V neděli po obědě čekal na mamku lázeňský zážitek. Koupila jsem jí proceduru – masáž lávovými kameny. Byla z toho nervózní, což se hned projevilo, protože jí jako obvykle zčervenal krk. S hláškou: „Už 20 let na mě žádný chlap nešáhl“ vcházela do masérny. Po skončení procedury přišla celá rozzářená a spokojená. Moc si pochvalovala šikovné ruce panamaséra a jeho pochopení pro mamčinu stydlivost. Dokonce mohla mít i kalhotky. Ale ponožky, které si nechala, jí během procedury sundal. 😀

Šupina&Šupinka

Protože vysvitlo sluníčko, vydaly jsme se s holkama do města. Procházely jsme rozlehlým zámeckým parkem a došly jsme na náměstí. U hotelu Zlatá hvězda jsme si na zahrádce daly něco k pití a já jsem využila tamní bezbarierové wc. Potom jsme šly na obhlídku nedalekých Bertiných lázní. Kdo vyhledává rušnější lázeňský život v blízkosti centra, Bertiny lázně jsou ty pravé. Blížil se čas večeře a já jsem se rozhodla, že si zajdeme na legendární kapří hranolky do restaurace Šupina. Byl to opravdu gurmánský zážitek a ani nám nevadilo, že zážitek měly i naše peněženky, krom mojí, protože mi moji útratu nečekaně zaplatila Martinka <3

Na pokoji jsme pak vypily zbytek slivovice, kterou dovezla mamka a brzy se rozloučily, protože v pondělí začínaly opět procedury.

4. týden

aromamasáž

Na pondělí ráno jsem mojí Martince objednala aromamasáž. Doufala jsem, že ji bude masírovat nějaký svalnatý fešák, ale i šikovné ruce masérky jí daly do těla. Mezitím, co žabku masírovali, jsem ani já nezahálela. Tentokrát jsem na svoji proceduru (slatinný zábal) měla doprovody dva.

loučení

V pauze mezi procedurami jsme se s holkama rozloučily. Nebylo to loučení smutné, protože se blížil konec pobytu a já jsem věděla, že se co nevidět zase uvidíme.

kino + známí z Věstonic

Holky odjely a mi zase nastal stereotyp – snídaně, procedury, oběd, procedury, večeře. Ve volném čase procházka. Poslední týden nám počasí vůbec nepřálo. Ochladilo se a často pršelo. Proto jsme využily opět promítání v místním společenském sále. Českýn film „Betlémské světlo“ nás odvedl od myšlenek na brzký příjezd našich poloviček, které se nám stále častěji honily hlavou.

Konec týdne nám zpestřil příjezd manželského páru z Věstonic. Sešli jsme se večer v restauraci a vyslechli si nejnovější zprávy z domova. Na oplátku jsme, jako zkušené lázeňačky, řekly potřebné informace o dění v lázních.

kadeřnice+manikúra+pedikúra

Závěr týdne jsme měly opravdu nabitý. Chystala jsem se ke kadeřnici. Při cestě z plavání jsme se šly zeptat, kdy bude mít čas. Kadeřnice:“Zrovna teď mám chvilku“. Já: „Ale já jdu zrovna z procedury, jsem jen v županu“. Paní mě ujistila, že jí to nevadí a je zvyklá. Při mytí hlavy a následném stříhání jsem si musela upravovat župan, který neposlušně zakrýval mé vnady. Byla jsem jako na trní, ale s výsledkem práce šikovné kadeřnice jsem byla moc spokojená.

Teď už jen zbývalo dát si do pořádku nehty. Absolvovaly jsme manikúru, Eliška i pedikúru

poslední procedury + příjemné překvpení

Blížil se konec pobytu a mě čekaly poslední procedury. Musím tu ale zmínit moji poslední masáž. Masér, který mě masíroval po rašelinovém zábalu byl chlap. Dírou v masérském lehátku jsem vždycky pozorovala jeho nechutně dlouhé a špinavé nehty u nohou. Jaký byl ale překvapivý výhled při mé poslední masáži? Jeho nohy byly vymydlené, nehty ostříhané. No prostě poslední masáž bez chyby.

sladká tečka

Naše poslední procházka vedla až na druhý konec Třeboně. Šly jsme k ubytovně, kde bydlela mamka s žabkou. Musím konstatovat, že to bylo dost daleko. Při zpáteční cestě jsem pozvala Elišku do cukrárny, abychom tak udělaly pomyslnou sladkou tečku za naším pobytem.

balení + čekání na chlapy

S balením jsme začaly v neděli po snídani, protože kolem oběda za námi měli přijet chlapi. Po obědě jsme netrpělivě zíraly na hodinky a hypnotizovaly vstupní dveře. Nervozita z Elišky přešla postupně až na mě a abych odlehčila napjatou atmosféru najednou ze mě vypadlo: „Tak dlouho jsem ho neviděla a už mě sere“. 😀

Nakonec jsme se dočkaly a i k ubytovně, která byla domluvena na 13. hodinu, jsme dorazili na čas. Naše společná procházka vedla na náměstí, kde si chlapi dali oběd. Při zpáteční cestě do lázní jsme pořádně zmokli. U večeře domluvila Eliška rande Toníkovi s panem Mirkem, spolustolovníkem, který měl shodou okolností chatku u vody v Dolních Věstonicích. Měli spolu s Toníkem mnoho společných témat, protože měli stejné koníčky a to hlavně rybaření a myslivost. Ti dva se ještě určitě setkají.

Večer jsme ještě chvíli poseděli na pokoji a upřesnili jsme si program na úplně poslední den. I chlapy čekala procedura jako dárek za to, že nás sem dovezli a že to bez nás vydrželi.

odjezd

Hned po snídani jsem měla úplně poslední proceduru – hydrojet, potom výstupní prohlídku u doktorky. Ve stejnou dobu měli chlapi slatinnou koupel, kterou si patřičně užili. Před desátou jsme naložili kufry, já jsem podepsala výstupní papíry a tradáá, vyrazili jsme domů. Po cestě jsme se stavili na dost nezdravý oběd v KFC. Ale co, po čtyřech týdnech zdravého stravování jsme si to mohly dovolit.

Ve Věstonicích jsme vyložili Elišku s Toníkem a chvíli poseděli v jejich nově zrekonstruovaném sklípku. Dopili jsme kávu a pohárek vína a nastal čas loučení, které se neobešlo bez vlhkých očí.

rekapitulace

Co mi lázně daly? Po fyzické stránce zlepšení kondice, rozhýbání ztuhlých svalů. Ale hlavně jsem se poznala se skvělými lidmi a prožila báječné čtyři týdny v krásném prostředí. A Elišce? Té lázně vzaly 3 kila hmotnosti a brzy tak obleče dres velikosti S. 😀 Jako doprovod byla skvělá a moc jsme si to spolu užily, doufám že ne naposled.