Koncert André Rieu v Praze a nejen to

Koncert André Rieu v Praze byl nezapomenutelným zážitkem a navíc jsme strávili krásné tři dny s naší Martinkou.

Co tomu předcházelo?

Koncerty ‚Andrejka jsme začali sledovat před dvěma lety o vánocích, kdy jsme byli izolovaní od okolního světa díky covidu. Vydrželi jsme sledovat jeho koncert celé hodiny a moc se nám líbila atmosféra, která na jeho koncertech panovala. To jsem ještě netušila, že bych jeho vystoupení mohla zhlédnout naživo.

Když jsem se dozvěděla o jeho koncertě v Praze, začala jsem hned jednat. Nejprve jsem si musela vyřídit průkaz ZTP/P, bez něhož nebylo možné vstupemku pro vozíčkáře s doprovodem koupit. Do té doby jsem měla jen průkaz ZTP. Vyřízení nějakou dobu zabralo a já každý den smutně sledovala, jak lístky ubývají. Nakonec jsem koupila úplně poslední lístek pro vozíčkáře a úplně poslední lístek z celého koncertu pro moji Martinku, která musela, ale i chtěla, coby hostitelka našeho pobytu, jít s náma.

čtvrtek 2. 6. 2022 – koncert

Do Prahy jsme dojeli kolem oběda vlakem a na nádraží na nás čekala naše žabka. Po krátké procházce Václavákem, následné jízdě metrem a pak pěšky, jsme konečně dorazili do jejího bytu. Tam na nás čekal výborný oběd se slavnostním přípitkem. Musím říct, že kuchařka je skvělá. Po kom asi? 😀 A protože bylo venku krásně, stolovali jsme venku na terase.

Po obědě musela jít Marťa asi na hodinku do práce a my jsme se vydali do nedaleké Stromovky. Došli jsme do nějakého parku, ale podle mě to Stromovka rozhodně nebyla. Nevadí, prošli jsme se a tygr tak zamakal na svých bicepsech, protože tahat vozík do hodně prudkého kopce mu dalo dost zabrat. Zasloužený odpočinek a zbytek volného času jsme trávili na zahrádce restaurace „U Pramene“, kterou jsme potkali po cestě. Neseděli jsme ale dlouho, protože nás „vyhnal“ problém a noční můra snad každého vozíčkáře – absence bezbariérového wc.

koncert

Do O2 arény, kde se koncert konal, jsme jeli taxíkem. Bylo to pro nás nejjednodušší řešení. Před našim vchodem do arény byla obrovská fronta, ale hned vedle byl speciální vchod pro vozíčkáře, kterého jsme samozřejmě využili. Jen Žabík musel do fronty. Svoje místa jsme, díky perfektnímu značení, našli okamžitě. Úderem osmé hodiny nastupoval hledištěm André se členy svého orchestru. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si vzpomenu na ten okamžik. Celý koncert byl úžasný. André byl vtipný, jak jej znám z televize a jeho mluvené slovo překládala jeho pianistka pocházející z Česka. Byla jsem trochu rozčarovaná z některých lidí, kteří obsazovali svá místa až po začátlku představení. Andrejko to komentoval slovy: „To je normální v Praze?“ Kouzlu koncertu to ale rozhodně neubralo. Jakmile začaly první tóny známé písně „Škoda lásky“, začala zpívat celá O2 aréna.

Koncert se líbil i Žabce, za což jsem byla moc ráda. Po skončení koncertu Žabka zavolala taxík. Ale až druhý taxikář byl ochotný naložit vozík bez příplatku. Domů jsme dorazili kolem půlnoci. Plni dojmů jsme si dali pohárek a šli spát.

pátek – technické muzeum a grilovačka

V pátek jsme měli naplánovanou návštěvu technického muzea. Ale protože byl pracovní den, žabka měla home office. Toho využil tygr a ukázal tak své kutilské schopnosti. Opravil žabce šuplík, rozbitou postel a ještě jí nastříkal zrezivělé židle na terase. Kolem poledne jsme vyrazili směr Letná. Hlavně tygr byl z technického muzea unešený. Nejvíc času strávil v expozici historických dopravních prostředků. Výstavu motorek jsme si nechaly ujít a počkaly jsme na tygra v muzeiní kavárně. Ostatní expozice jsme už procházeli společně. V oddělení vysílání české televize jsme si trochu zahráli na moderátory. V muzeu jsme strávili téměř čtyři hodiny. ed vedle technického muzea je muzeum zemědělské a to bude cíl naší příští návštěvy.

Chýlilo se k 18. hodině a my spěchali domů,protože jsme očekávali návštěvu na grilování. Pozvala jsem svoji sestřenici Andy, rodačku z Oder, která v Praze bydlí už nějaký ten pátek. Andrea našla naše působiště bez problémů a mohlo tak začít grilování. To jsme nechali na tygrovi, což byla dobrá volba. Na grilovaném hermelínu a ostatních lahůdkách jsme si fakt pochutnali. Seděli jsme dlouho do noci a pořád jsme si měli o čem vyprávět a taky zásob vína bylo dostatek. Andy dokonce ujelo i poslední metro a k místu svého bydliště musela jet taxíkem. S průběhem celého dne jsem byla nadmíru spokojená.

sobota – Pražský hrad a odjezd

V sobotu dopoledne jsme sa tramvají přiblížili k Pražskému hradu. Naposledy jsme byli, já a tygr, na hradě ještě školou povinní a to je víc jak 30 let. Není divu, že jsme to tam nepoznávali. Procházeli jsme zahradami a velký dojem na nás udělala katedrála sv. Víta. Návštěvu Zlaté uličky si užila spíš Žabka s tygrem. Pro mě, vozíčkářku to nebylo – kopec, dlažební kostky, úzké průchody. Potěšilo mě ale bezbariérové veřejné wc. Na hradě jsou pro vozíčkáře připraveni, což se o jiných lokalitách říct nedá. Z hlavního nádvoří jsme šli z kopce dolů na Malostranské náměstí. Celou cestu jsme jeli po dlažebních kostkách, takže jsem byla vydrncaná až až. Po výborném obědě v restauraci „Malostranská beseda“ jsme šli přes Karlův most až na Václavské náměstí,. Opět jsme hledali, kam bych si mohla odskočit. Ale protože začalo poprchat, šli jsme rovnou na vlakové nádraží a problém byl vyřešen.

Do odjezdu vlaku zbývala nějaká chvilka, kterou jsme využili posezením u kávy, nákupem dárku pro Viktorku a prohlídkou historické haly nádraží. Cesta vlakem uběhla jako voda, v naší konečné stanici jsme měli přistavené auto a my se tak v klidu dopravili až domů.

co říci závěrem

výlet do Prahy si určitě brzo zopakujeme. U Martinky v bytě bez bariér se mi tak líbilo, že bych tam nejraději jezdila každý měsíc, což nevím jestli by se líbilo Žabce 😀 . Výlet se nám moc vydařil, ale bez Žabíka a jejích znalostí Prahy bychom byli ztraceni. Možná ne úplně ztraceni, ale rozhodně by to bylo o hodně složitější. Žabiku moc díky.<3