Sport
Ne, opravdu jsme nesportovali, jen okolí našeho dalšího srazu ke sportu vybízelo. Všude kolem tenisové kurty, fotbalové hřiště, cyklostezky plné cyklistů a tím pádem i restaurace, u které jsme seděli nesla jméno Sport. Po vřelém přivítání a povinné desinfekci rukou před vstupem na zahrádku restaurace jsme se usadili ke stolečku s cedulkou reservé. A tak mohl začít náš kolotoč otázek a odpovědí. Nejaktivnější způsob života vede Liba, jako vždy 🙂 – zhubla 15 kg a chodí s mladými turisty na výšlapy. Moc jí to svědčí a vypadá skvěle, ostatně i ostatní holky vypadají k světu. Tentokrát přišla se svou troškou do mlýna i Javorina a vylíčila nám, jak se jí vrátila dcera z Anglie a záhy přišla na to, že Česko je malý rybník a v Anglii jí bude líp. Takže Javorina bude opět odkázána na komunikaci s dcerou prostřednictvím telefonu a zase se bude doma starat o své tři chlapy. Simča s Girášovou žádné pikantnosti nesdělily, za zmínku ale stojí Girášové kynuté těsto, na které má pozitivní ohlasy, tak doufám, že příště překvapí. Při jejím líčení, jak pekla domácí vánočku, se mi sbíhaly sliny. Naštěstí už nám donesli jídlo, které jsme si objednali. Já s Libou líčka s bramborovou kaší, Javorina smažák jako vždycky, Simča se opičila po Javorině 🙂 a Giráš měla velký hlad, tak si dala tagliatelle a doufala, že jich bude moc. Po jídle přišla perlička celého odpoledne – ukazování fotek. Všechny jsme vytáhly mobily a začaly hledat ve svých fotogaleriích. Liba – fotky vnoučat a svých dvou dcer – hezké, Javorina se pochlubila se svými členy rodiny, jen její mobil záhadně zobrazuje před každým obličejem čtvereček, což nás dost pobavilo. Potom nechala kolovat mobil Girášová, prý: „to je můj syn Ivo s přítelkyní“ Na displeji byly dvě osoby, hezká holka a kluk s neidentifikovatelnou tváří, páč měl na hlavě přilbu, velké sluneční brýle a plnovous. Pak přišla na řadu dcera Ninka. Ta už naštěstí přilbu ani brýle neměla. Korunu všemu nasadila vášnivá fotografka Simča, která sice fotky vnoučat měla, ale všechny byly focené ze zadu 🙂
Zašlo sluníčko a já jsem zjistila, že jsem šla na sraz zcela nepřipravená. Nejen že jsem neměla sluneční brýle, ale ani svetr, který by se mi po západu slunce fakt hodil. Začala jsem „klepat kosu“, ale holky se rozpovídaly a padaly otázky: „V kolik vstáváte?,Co snídáte?, Co čtete?, Jakou posloucháte hudbu?, Co sledujete v televizi?“. Protože už jsem drkotala zubama, zadala jsem úkol na příští sraz – týdenní jídelníček a časový harmonogram dne a za doprovodu opavaček jsem se vydala na toaletu a potom společně jsme odkráčely na parkoviště. Od Opavaček jsme dostaly každá kytku v květináči a košíčku a já holkám dala lahůdkové droždí, které se do pokrmů přidává po lžících a ne poklepem, jak koření Karolína domácí kuchařka a musím se přiznat, že od minulého srazu Na zámku tak kořením i já 🙂 Potom bylo už jen vřelé obětí na rozloučenou a slib, že na podzim musíme zase něco podniknout. Už teď se moc těším, víc jak na Ježíška 🙂
