Oslava

Moje sestřenka Andy mě pozvala na oslavu. Jupíí. Důvodů bylo hned několik a týkaly se jedné osoby. Její syn Kuba měl 20 let, úspěšně složil maturitu a přijali ho na vysokou školu. Celá akce byla pro oslavence překvapením. Měli jsme být (já, můj tygr a mamka) na 14 hodin v dělnickém domě v Odrách, kde bylo všechno připravené. Měla jsem trochu obavy jak se tam dostanu, ale z vrchního parkoviště je vstup do dělňáku skoro bez bariér. Na zdolávání menších překážek jsem měla pomocníky. Pomocníka a taky otvírače dveří mi dělal bratranec Kamil. Při vstupu do salonku, kde se celá akce konala, jsem byla překvapená kolik je tam lidí, z nichž jsem spoustu neznala, ale byla jsem ráda, že jsem se potkala se sestřenicí Zdenkou, kterou jsem neviděla ani nepamatuju. Taky sestřenici Mirku jsem dlouho neviděla, no a s Andy, její mamkou a občas s Kubou a Kamilem se vídám jen na dušičky. „Což se musí změnit“…řekla Andy a má pravdu. Před zahájením oslavy přišla Andy k našemu stolu, obrátila se na moji mamku a říká: „Teto, jsem tě pozvala taky proto, že umíš zpívat, začneš?“….jak upřímné.

Oslava vypukla bouřlivým přivítáním oslavence a po sborovém zpěvu..Hodně štěstí, zdraví…, následné gratulaci a předání dárků Andy zapálila 20 svíček na narozeninovém dortu, které Kuba sfoukl na jeden nádech a přál si……to nám samozřejmě neprozradil, jinak by se to nesplnilo. Oslavenec každému ukrojil a naservíroval nemalý klínek dortu a já , a nejen já jsem měla co dělat, abych ho snědla, ale byl opravdu skvělý. Dalším občerstvením byl bohatý raut se vším možným, ale jelikož jsem byla přeslazená a přejezená dortem, ochutnala jsem jen topinku s tatarákem a šopský salát.

A přišel čas na zábavu. Moc mě pobavilo vyprávění Andy, jak byla nakupovat v obchodě s pomůckami na párty. Andy: „Proč nemám menší dítě? To bych se tam vyřádila. Ale placku s dvacítkou tam neměli, tak jsem koupila dvě desítky“ a v zápětí oslavenci připnula na každou bradavku jednu placku s číslem deset. Pak ale vytáhla další trumf z rukávu – spoustu nafukovacích balonků, k nim pumpičku a začalo pravé narozeninové šílenství. Omladina začala žhavit mobily a na youTube návody, kterak vyrobit z balonků pejska, meč, či jinou kravinu. Celkem se osvědčily přilby, které byly skvělým módním doplňkem při focení.

A nastal čas loučení- „Před vašim odchodem musí být společné foto“: zvolala Andy a začala všechny hosty organizovat. Cvak a bylo to.

Potom jsme já a mamka dostaly krásnou růži od Kuby, což bylo moc milé. Růží jsem zahlédla plnou vázu, tak určitě žádná žena neodešla s prázdnou. Mužské osazenstvo mělo holt smůlu. K autu nás doprovodil „dveřník“ Kamil, Andy a teta Sylva. Pac a pusu a se slovy „brzy na viděnou“ jsme vyjeli směrem na náš kopec. Oslava pokračovala dále i bez nás až do devíti hodin. Já jsem ráda, že jsem tam byla a ráda budu vzpomínat na příjemně strávené odpoledne s rodinou