Okno mé lásky

Okno mé lásky – název muzikálu, na který jsme se vydali do Prahy. Naše cesta byla samozřejmě spojená s návštěvou naší Žabky.

čtvrtek – odjezd

Tentokrát jsme do Prahy jeli tři. Já, tygr a moje milovaná sestřenka Naďa. Cestovali jsme mým oblíbeným Leoexpresem, kde mi doprovod a společnost při tříhodinové cestě dělala Naďa. Tygr seděl za námi přes uličku a těšil se jak si zdřímne. Už na první zastávce si k němu ale přisedla dost upovídaná paní a až do Prahy mu nedovolila zamhouřit oko :-). Do naší metropole jsme dorazili kolem druhé odpoledne.

Martinka byla ještě v práci a tak jsme si čekání na ni krátili vysedáváním na „zahrádce“ před jednou restaurací na Václaváku. Kolem páté už jsme všichni vyrazili směrem do bytu, kde pro nás měla žabka přichystaný oběd a uvítací drink. Usínali jsme brzy, protože na pátek jsme měli velké plány.

pátek – národní muzeum – muzikál poprvé

Ačkoliv jsme šli brzy spát, vstávat se nám nechtělo. Že by tím pražským vzduchem? Láďa si dopoledne zahrál na kutila Tima a opravil v bytě vše potřebné a hned po obědě jsme vyrazili na prohlídku Národního muzea. Tam, jsme strávili celé odpoledne, téměř až do zavírací hodiny a usoudili jsme, že příště si musíme vyhradit víc času, protože některé expozice jsme doslova „proletěli“.

Muzikál začínal v 19 hodin, a protože bylo hezky, sedli jsme si na sluníčko a všemi póry jsme chytali tolik tělu nedostatkový vitamín D. Bylo půl sedmé, Martinka hledala v mobilu vstupenky a se zděšeným výrazem ve tváři nám řekla: „Ježiši, ten muzikál začal už v šest“. Nastala panika> Utíkali jsme, mě na vozíku zběsilou jízdou po dlažebních kostkách hlava poskakovala jak pingpongový míček. Za 10 minut jsme stáli před divadlem Broadway, kde ale byly všechny vchody zavřené. Co teď?

Začali jsme se smiřovat s tím, že jsme o tolik plánované vystoupení přišli. Navenek jsme dělali, že nám to nevadí, ale v hloubi duše nás to neskutečně štvalo. Mezitím co jsme diskutovali co by kdyby, ubrečená Martinka telefonovala a snažila se zachránit situaci. A povedlo se. Dovolala se neuvěřitelně ochotnému produkčnímu Standovi, který přišel až za námi a zeptal se, zda nemůžeme přijít v sobotu. Byli jsme za jeho nabídku neskonale šťastní. Od samé radosti jsme si šli sednout do hospody U Pinkasů a tam vymysleli plány na večer – grilování na terase. Přišli i kamarádi od Martinky. Lukáš a grilmaster Peťa, který nám plnil talířky samými dobrotami z grilu. Seděli jsme dlouho do noci a spát jsme šli s očekáváním dalšího dne.

sobota – okno mé lásky podruhé

V sobotu dopoledne jsme vyrazili do víru velkoměsta. Začali jsme obědem v oblíbené zcela bezbariérové restauraci Kolkovna. S plnými žaludky jsme vyrazili na klasickou procházku turistickou Prahou. Obhlídli jsme Národní divadlo, Tančící dům, Náplavku a zamířili na, turisty přeplněný, Karlův most. Na zpáteční cestě jsme nemohli vysnechat Staroměstské náměstí a Orloj.

V pět hodin už jsme stepovali před divadlem Broadway, abychom náhodou zase něco neprošvihli. Produkční Standa nám zajistil naše bezbariérové lóže a my tak sledovali celý muzikál od začátku. Představení bylo dechberoucí a písníčky Petra Jandy a Olympicu s námi doslova „šily“ :-). Okno mé lásky mělo ohromný úspěch, který byl umocněn tím, když se na jevišti objevil sám Petr Janda. Aplaus zaslouženě nebral konce.

Spát jsme šli unavení, ale spokojení a plní dojmů. Před spaním nám hrály na youtube písničky skupiny Olympic. A co nás čeká po probuzení?…

neděle – zemědělské muzeum – setkání s Andy – papa Praho

Plány na neděli byly jasné. Hned po snídani jsme jeli tramvají (díky za bezbariérové tramvaje)na Letnou do Národního zemědělského muzea, kde na nás čekala sestřenice Andrea. Bez setkání s ní by nebyla návštěva Prahy úplná. Výtahem jsme v muzeu vyjeli až na střechu, kde byly malé záhony s ukázkou pěstování různých plodin a také byl odtud neskutečný výhled na Prahu. Každé patro muzea má různé zajímavé expozice. Myslivost, zemědělské stroje, gastronomie, vše o vodě, rybářství, objevy. V každé expozici pamatovali i na nejmenší návštěvníky, pro které tu byla připravena spousta aktivit. Při odchodu jsme procházeli malým selským dvorkem, což pro návštěvníky, kteří žijí ve městě, musí být jistě zajímavé.

Zpáteční cestu jsme absolvovali pěšky, jen já se vezla 🙂 Bylo krásné počasí a tak byla procházka Letenským parkem moc příjemná a výhled na celou Prahu dechberoucí. Na konci našeho putování jsme zašli na oběd do naší, teď už oblíbené, plzeňské restaurace. Krásně jsme si společně s Andy popovídali, leč čas byl neúprosný a my se najednou loučili s Andy a posléze i s Martinkou a celým pobytem v Praze.

Na vlak nás odvezl taxík, protože Láďa si vezl domů čtrnáct sazenic rajčat :-), a cesta metrem se čtyřma igelitkama by byla dost komplikovaná. Na nástupišti už na nás čekal náš „Leoš“. Rozloučit se s námi přiběhla i Andy. Nutně nám musela předat originální dárečky, což od ní bylo moc milé. Pak nastalo opravdové loučení, objímání, slzy v očích, nástup do vlaku a dlouhé mávání, dokud nám holky nezmizely z dohledu.