Rozlučka se svobodou

Místo konání: Dolní Věstonice, převážně vinný sklípek

1. den – středa (přípravy)

Přijely organizátorky celé akce a začalo tak vzrůšo naší doposud klidné dovolené. Dopoledne dorazila Kristýnka s velkou taškou, kde měla dokonce i stan. Jen se ale otočila na podpatku a spěchala na autobus do Mikulova, kde měla vyzvednout v zásilkovně objednanou výzdobu. Po návratu celá splavená hupsla do bazénu, protože bylo hrozné vedro. Odpoledne dojela druhá aktérka Martinka a přípravy tak mohly začít.

Holky se ubytovaly v patře našeho letního útočiště a dlouho bylo ticho a já si myslela, že už makají na přípravách. K mému překvapení sešly po schodech dvě krasavice, navoněné, namalované jak obrázek a mně hned napadla otázka: „Jdete na lov?“. Nebyla jsem daleko od pravdy. „Potřebujeme ještě zařídit nějaké maličkosti, které samy nezvládneme“ řekly a mi bylo jasné, že jdou do hospody. Kde jinde by taky sehnaly silné a ochotné šohaje. Za větou „Přijďte brzy, máte ještě hodně práce“ jen souhlasně přikývly a byly pryč. Samozřejmě, že došly až v noci. Ach jo.

2. den – čtvrtek (přípravy+příjezd kamarádek a „nevěsty“)

Ráno nás čekalo překvapení. Nejenže měly holky namalovaný transparent, ale i nafouknutých asi 200 balonků na výzdobu sklepa, kde se nejčastěji celá rozlučka odehrávala. „Přece jenom jsou zodpovědné“ zaznělo z našich úst.

Připevnění transparentu na čelní stěnu domu bylo trochu oříškem. V oknech byly sítě, které nešly vyndat a tak musel přijít na řadu žebřík a odvážná Kristýnka. S pomocí Martinky a jejího dirigování se nakonec povedlo nápis umístit a výsledek byl famózní. Měl velký ohlas u kolemjdoucích i cyklistů, kteří dokonce zastavovali a transparent fotili.

Po obědě přijely další účastnice rozlučky, které pomohly vyzdobit sklep balónkama, které se povalovaly po celém bytě. Kolem 18. hodiny jsme se všichni přemístili před vchod do sklepa a s plnými skleničkami vína jsme očekávali příjezd budoucí nevěsty. Myslím, že byla z našeho uvítání dojatá. Ani nestihla dopít sklenku a hned ji čekal první úkol – šipkovaná. Terezka se svým týmem šla po přichystaných šipkách a hledala po cestě dopisy s různými úkoly. Po několika zastávkách došly až k Andělce, kde na ni čekal závoj-symbol nevěsty.

A co jsem dělala já s mamkou? Dostaly jsme od budoucích družiček jasný úkol. Dopravit závoj k Andělce, což obstaraly rychlé nožky mojí mamky a já mezitím čekala u sochy Věstonické Venuše. Tady šipkovaná končila a na Venuši čekal na nevěstu další svatební symbol – šerpa s nápisem: Dneska slečna, brzy paní, Terezka je na vdávání.

Čekání nám zpříjemnilo vínečko z blízkého sklípku, leč dotěrné komáry jsme tím neodradili, což bylo jediné mínus celé akce. Po asi dvou hodinách celý tým za bujaré nálady konečně dorazil a my tak mohly udělat společnou fotku. To čekání stálo za to. Po zbytek večera se holky zavřely ve sklepě, kde se bavily dlouho do noci.

3. den – pátek (další členky týmu, parník, babské hody)

Zatím co holky spaly, mamka chystala oběd. Brzy odpoledne dojely další kamarádky a členky týmu nevěsty. Ve sklepě probíhal další program, u kterého jsem sice nebyla, ale z vyprávění vím, že Terezka odpovídala na různé otázky ohledně budoucího ženicha a za každou špatnou odpověď musela vypít panáka. Asi znala svého nastávajícího dokonale, protože nějaké účinky alkoholu na ní nebyly vůbec znát. Taky dostala první dárek-modrý podvazek od kamarádky Dominiky, která musela odjet domů dřív.

Odpoledne přijely poslední 4 členky týmu, tak trochu překvapení. Mamka Terezky, její sestra, švagrová a budoucí tchyně(hrozné slovo). V 18 hodin byl přichystaný další program, kterého jsem se zúčastnila i já a byla jsem tak svědkem nezapomenutelného zážitku.

Mamka mě na vozíku vezla směrem k přístavnímu molu a daleko za mnou cupital celý tým i s budoucí nevěstou. Skleničky v rukou samozřejmě nesměly chybět. Čekala nás velkolepá soukromá plavba parníkem s názvem „Vlčí mák“. K mé radosti byl přístup i intertiér parníku bezbariérový, takže nic nebránilo tomu, abych plula taky. Hned jak jsme se usadily, čekal na nevěstu další úkol. Dostala od každé z nás kalhotky a jejím úkolem bylo uhodnout, kdo ji daným skvostem obdaroval. Moc jsme se nasmály, protože výběr kalhotek byl fakt pestrý.

Potom jsme se kochaly okolní krajinou a sympatický kapitán lodi celou atmosféru podtrhl, když pustil kultovní písničku z filmu Titanic. Jakmile dozněly poslední tóny, vyzval kapitán Terezku ke kormidlu, aby nás bezpečně dovezla do přístavu. Terezka se chopila kormidla, ale moc jí to nešlo :-). Kdyby kapitánova dcera nepřevzala řízení lodi, kroužíme po hladině Novomlýnské nádrži ještě dneska 🙂

Sluníčko už se pomalu sklánělo za obzor a tak jsme spěchali domů, protože maminka nevěsty dovezla spousty masa na gril, které s pomocí starších členek týmu ugrilovala a holky si jen s táckem chodily pro hotové kousky masa a všechno nosily do sklepa, kde probíhala volná zábava. Co přesně se tam dělo nevím, jen ségra, která přišla k ránu a spala se mnou a mamkou na jedné posteli, nám nastínila průběh večera. Víno, tanec. panáky, tanec, potom striptýz. „Cože, striptýz?“ vyhrkly jsme s mamkou současně. „Jo, ale jen do půl pasu“ zívla a byla v limbu.

Až na druhý den jsme se dozvěděly podrobnosti. „Striptéry“-místní borce, potkaly holky náhodou při šipkované ve čtvrtek a při sklence vína….slovo dalo slovo a……zkrátka co slíbili, to dodrželi, což ani nikdo nečekal. A poněvadž v pátek začaly Babské hody, nezapomněly holky vyrazit v noci i tam. Že při zpáteční cestě vzaly u místní cukrárnu maketu obrovské zmrzliny, si ani nepamatovaly, jen pak zjišťovaly, kde onen billboard chybí, aby jej mohly vrátit.

4. den – sobota (úklid, odjezd)

V sobotu ráno se z prvního patra začaly trousit zelené obličeje a než něco k snědku, sháněly se po nějakém nealku. Nebylo moc času na odpočinek, protože po obědě se vraceli majitelé domu a ve sklepě, ale i v bytě, byla spousta špinavého nádobí. Ještě že má teta myčku, se kterou byl úklid o moc snazší. Balonková výzdoba i transparent na čele domu se nechal tak, protože teta chtěla po návratu domů vidět, že se tady něco dělo.

Po vydatné česnečce se se slovy: „Uvidíme se na svatbě“, se kamarádky rozjely do svých domovů.

a co se dělo dál? To už popisuju v jiném článku.