Sraz

Mám čtyři skvělé kamarádky z gymplu, s kterými pořádáme každý rok takový minisraz. Já, Biba a Simča pocházíme z jedné lokality – Oderské vrchy a Javorina s Girinou jsou Opavačky. V návštěvách se střídáme, takže jeden rok se sejdeme v Opavě a druhý rok zase v Odrách. Letos byla řada na nás a po výměně asi pěti emailů jsme si dohodli termín a pak se jen těšily, jaký lokál Opavačky vyberou. Biba řekla, že má auto po generálce, takže odvoz bude v klídku. Domluvily jsme odjezd na pátek 13., odjezd v 15 hodin.

V den D jsem ve tři hodiny nervózně přešlapovala na dvorku a netrpělivě vyhlížela černého favorita. Moc jsem se těšila na holky a taky na cestu, při které není nouze o historky ze života.

Po příjezdu a vřelém přivítání jsem sedla do auta a mohly jsme vyrazit směr Opava. Ještě než Biba nastartovala, ukázala mi na svém mobilu fotku nabouraného auta. „Co to je?“ptám se, „ále, včera jsem bourala auto od kamarádky, vrazila do mě tramvaj“. Nasucho jsem polkla, pečlivě si zapnula pás a tiše pípla: „tak jedem?“. Cesta naštěstí proběhla bez problémů, žádnou tramvaj jsme nepotkaly, ale za to jsem vyslechla nespočet historek ze života řidičky. Biba se loni rozešla s přítelem, který byl hrozně žárlivý a dokonce ji i uhodil. Tehdy jí Simča poradila:“až tě bude bít, dělej, že si mrtvá, u mě to zabralo“ A letos? Biba: „Simi, díky za radu, ta hra na mrtvolu fakt vyšla, Kretén konečně odešel, sice mám kvůli němu dluhů jak máku, ale už se s ním nemusím nervačit.“ Přiznám se, že obdivuju její nervy a sílu být vždycky nad věcí, a ještě se tomu zasmát.

Ve smluvené restauraci už nás netrpělivě čekala Girina a k našemu milému překvapení tam byla i jedna naše spolužačka Janoška, kterou Javorina potkala v Albertu a pozvala ji na pokec. Po formálním přivítání přišly na řadu novinky v našich životopisech. Můj byl velice krátký a nudný..jeden manžel, dvě studující děti, spokojený život. Ostatní holky byly taky stručné, páč za rok se toho zas tak moc nestalo, jen Bibin pestrý život byl asi o pět vět delší. Poslední slovo měla ale Janoška…jeden manžel-jedno dítě-rozvod, druhý už jen přítel-druhé dítě-fungující volný vztah, kariéra-starostka obce. Napsala jsem to jen ve zkratce, ale její monolog trval dobré tři hodiny.

Poté co Janoška odjela konat své rodičovské povinnosti, jsme se přemístily ze zahrádky dovnitř a začaly si vybírat něco k snědku. Jídelní lístek byl vskutku velmi stručný, z čehož by měl radost  snad jen Zdeněk Pohlreich. Nakonec jsme si z bídné nabídky vybraly smažák s hranolkama a pokračovaly v debatě o životě. Než jsme dojedly, zazvonil Bibě mobil. Volal jí nový objev, s kterým se seznámila na internetu a nabídl jí program na večer. Biba, snad s vidinou kvalitního sexu, na jeho nabídku kývla. Nenapravitelná, nepoučitelná……………

Jinak, na jídle jsme si vůbec nepochutnaly a chtěly jsme si spravit chuť nějakým dezertem, ale výběr veškerý žádný. Proto jsme se rozhodly změnit lokál. Simča vzala mobil a volala dceři, která pracuje v hospodě nižší cenové skupiny v Opavě, ať nám rezervuje čtyři místa, že dorazíme za 15 minut.

Hospoda to byla hezká, stylově zařízená sbírkou starožitných hodin. Byla narvaná do posledního místečka, jen v rohu na nás čekala čtyři volná  místečka. Kdyby se tam tolik nekouřilo, nemělo by to chybu. Já si objednala jahody se smetanou a holky jablečný závin a všechny jsme chrochtaly blahem, ale poněvadž nás začaly řezat oči od toho kouře, brzy jsme zaplatily a vypadly.

Srazík byl u konce.

Na parkovišti jsme předaly malé dárečky Opavačkám, postiskaly se, uronily slzu a s dodatkem: „Za rok v Odrách“ jsme nasedly do aut a rozjely se domů.

Holky  mě vysadily u baráku a jak jsem se později dozvěděla, dlouho do noci popíjely vínko u Simči doma. Biba tudíž za svým amantem neodjela a jala si vzít naši radu, že chlap musí ženskou dobývat, k srdci. I když myslím, že jenom pro ten večer.