U nás na terase

Nastal čas se vidět. A protože se nikdo neozýval, převzala jsem, po dohodě s Javorinou, iniciativu. Rozeslala jsem emaily a pozvala jsem holky k nám na terasu. Sice jsme letos měly mít pozvání do Opavy, ale covidová situace rozhodla jinak. Odpovědi na sebe nedaly dlouho čekat. Většině vyhovoval termín srazu mimo víkend, což mě jako důchodkyni bylo vcelku jedno. Termín srazu padl na čtvrtek 17. 6. Ani jsem nečekala, že domluva proběhne tak rychle a hladce.

přípravy

Přemýšlela jsem, co těm mojim holkám nachystám. Z předchozího srazu jsem věděla, že se Liba vyhýbá lepku a proto jsem upekla bezlepkové minipizzy. Vegetariánské s brokolicí, nebo kedlubnou a pro masožrouty s domácí klobáskou nebo s swarzwaldskou šunkou. Nahoru plátky mozzarelly-mňam. Pak jsem uvařila kančí guláš zahuštěný fazolovou moukou. Dvě jídla zcela bez lepku a navíc cukrfree. Jídelníček jsem rozšířila o šneky z listového těsta, ať máme taky něco méně zdravého. Ty jsem naplnila šunkou, najemno nastrouhanou kedlubnou orestovanou na ghi a goudou. Jako dezert se podávaly vyhlášené koláčky paní sarostky, které nám upekla moje mamka na objednávku hlavně od Opavaček.

příjezd

V den D jsem ve čtyři hodiny odpoledne očekávala první hosty. Počasí bylo objednané, na terase čekala houpačka a stůl v obýváku byl obtěžkán připraveným občerstvením. K mému překvapení holky dorazily v 16.30 všechny společně. Liba se Simčou sice vyhrožovaly, že dojedou dříve a Opavačky tak příjdou o první historky ze života, ale nakonec se domluvily na jednotném příjezdu aby všichni slyšeli všechno. Holky dovezly plno dárků. Víno, Simča tašku plnou zdravých dobrot, ananas, meloun a Liba dovezla dokonce cheescake, který byl vynikající. Navíc, Liba pod mým vedením roznesla skleničky a nalila pití. Setkání mohlo oficiálně začít.

Protože bylo venku moc vedro, zůstali jsme sedět v obýváku a začalo naše štěbetání. Témat k hovoru byla spousta, ale já tu zmíním jen ta nejzásadnější. Prvním z nich bylo OČKOVÁNÍ. Vyšla jsem z něj jako černá ovce kolektivu, poněvadž já jediná se nechala očkovat. Holky mě ale ujistily, že to na naše kamarádství nebude mít vliv, což mě uklidnilo. Dalším tématem bylo kdo, kolik a jaký toaletní papír kupuje 🙂 Většina z nás kupuje třívstvý, ale hlavně v akci, jen Simča koupí, který ji padne pod ruku. Množství pak závisí na velikosti skladovacích prostor. Giráš tak třeba skladuje v garáži i tři balíky po šestnácti ruličkách. Toto téma mě fakt pobavilo. Dalším rozsáhlým bodem rozhovoru byly děti a vnoučata. Velké a dospělé děti už máme všechny, jen na vnoučata si musejí počkat Opavačky.

na terase

Hodina pokročila a my jsme se přesunuly na houpačku ven. Na terase bylo příjemně a při pohledu na zapadajídcí slunce došlo na téma zahrádky, bylinky, odstraňování plevele, pěstování všeho možného až po chov králíků, kterému se intenzivně věnuje Simča. V mezičase se vrátila mamka ze setkání turistů a hned mě seřvala, že jsem ani víno, nebo štamprlu nenalila. Naštěstí situaci hned zachránila a v okamžiku před nás postavila plné pohárky. Všichni, kromě řidiček, jsme si přiťukli a ačkoli jsme byly plné (některé zvládly i dvě porce cheesecaku), mamka servírovala guláš s domácím kváskovým chlebem. Role hostitelky se tak ujala s přehledem. Nakonec přišel i Láďa a my se obětovaly k dalšímu panáku meruňkovice.

loučení

Sluníčko už zapadlo za obzor a holky se pomalu chystaly k odjezdu. Opavačky nám rozdaly dárečky, já jsem každé z holek dala skleničku vlastoručně vyrobené granoly a Liba nám ještě každé dala do ruky květináč s něčím zasazeným, .připomínajícím malý klacík. Dozvěděly jsme se, že je to zmijovec. Pak jsme se už definitivně rozloučily, slíbily si sraz v září, zamávaly si a udělaly tak pomyslnou tečku za příjemně stráveným odpolednem.

Čerpat energii z tohoto setkání budu ještě dlouho a to, že jsou holky bezvadné potvrdil můj tygr větou: „Máš fakt skvělé kamarádky a je vzácné, že se takhle scházíte“. A to je svatá pravda. Amen.