Vánoce s covidem

Ani ve snu by mě nenapadlo, že zrovna mě to potká. Vždyť nikam nechodím a jsem pořád doma. Leč vánoce byly na nic.

Osudová pro mě byla jedna cesta do Ostravy na vánoční nákupy. Vlastně jsme jeli jen do OBI pro vánoční stromek. Taky jsme se napřed stavili v Ikee, kde jsem měla vyhlídlé úložné boxy pod postel, ale měli je vyprodané. Nakonec i ty jsme koupili v OBI. Zaplatili jsme, a já čekala u vozíku s nákupem, až tygr zajde pro auto. U vchodu byl docela průvan a já na svém vozíku hledala nějaké místečko, kde by mi nebyla zima.

Na druhý den jsem se probudila s rýmou a pak další dva dny mě dost bolela hlava. Toto „nachlazení“ jsem sváděla na svůj pobyt v průvanu v OBI. Přes den jsem polehávala a byla jsem ráda, že vánoce budou až za týden a mám čas se z toho nachlazení vykurýrovat. Okamžitě jsem zvýšila přísun vitamínů a omega-3 na posílení imunity. Měla jsem sice trochu rýmu, ale celkově mi bylo dobře, jen jsem byla pořád unavená.

V neděli 20. 12. přijela Žabka z Prahy, mě už bylo dobře a těšení na vánoce se začalo stupňovat. K mému překvapení jsem se v pondělí ráno probudila, šla do sprchy a při mytí hlavy jsem zjistila, že necítím vůni šamponu.“To bude tou rýmou“ řekla jsem si, ale když mi pak žabka dala čichnout k silnému parfému a já necítila ani ten, začala mi v hlavě blikat červená kontrolka. Něco je špatně.

Zavolala jsem své praktické doktorce, řekla jí o svých obtížích a ta se mě hned zeptala: „Chcete na testy do Hranic nebo do Nového Jičína?“ Ani nevím proč jsem si zvolila Hranice, ale stalo se. Na odběrovém místě mi testy odebrali z auta, po předchozí telefonické domluvě. Výsledky prý budou do 48 hodin.

Nastala nervozita a čekání. Trochu mě uklidňovalo zjištění, že kamarádka, jejíž manžel byl pozitivní a taky ztratila čich, je negativní. Byla na testy taky v pondělí, ale v Novém Jičíně. Výsledek měla už v úterý ráno. Klást si otázku, proč jsem nejela raději do Jičína, byla již zbytečná.

verdikt:

Optimismus mě neopouštěl, protože čich se mi už v úterý začal vracet. Den před Štědrým dnem už jsem byla ale dost nervózní, protože sms mi pořád nepřišla a já nevěděla, jak vánoce proběhnou. Byla jsem bezradná. Naštěstí mám moc šikovnou dceru a ta převzala veškerou iniciativu v honbě za výsledkem mého testu. Telefonovala všude možně, leč bezúspěšně. Potom se osobně vydala na odběrové místo do Hranic, kde ale nikdo nebyl. Nakonec po X telefonátech se dopídila k pro mě zdrcujícímu verdiktu – pozitivní, karanténa do Silvestra.

Se slzami v očích jsem tuto zprávu napsala švagrovi, který měl být u nás na Štědrý večer i se svou přítelkyní. Jakmile jsem si vzpomněla. že celé vánoce neuvidím vnučku, Vaška, Míšu, brečela jsem jak želva a myslela jsem, že svátky nepřežiju. Štědrý den byl….divný. Rozbrečela mě každá kravina a dopolední videohovor se synem a vnučkou jsem málem nezvládla. K večeři mě žabka donutila namalovat se a to zřejmě zafungovalo a slzy byly pryč. Dokonce ani srdceryvný proslov mého tygra mě nerozbrečel jako obvykle. Rozbalování dárků jsme si užili i když pod stromečkem zůstala spousta nerozbalených dárků, které tam čekaly až do Silvestra.

V osm večer mi dorazila sms, že jsem pozitivní. BRZO!.

Zbytek vánoc proběhl ve formě dobrého jídla a pití, poleháváním u pohádek a hraním deskových her. Ani jsme se nenadáli a konečně mohla za námi přijet nejvíc očekávaná návštěva – vnučka se synem a jeho nastávající. Zažili jsme tak vánoce podruhé. To se nepoštěstí každému.